Nikdy nuda | Aldrig tråkigt

Poslední týden na farmě před mým dalším severským putováním je za mnou. Respektive odjíždím až v úterý odpoledne, ale ten jeden (a možná půl) den se dá těžko počítat jako další týden na farmě. 🤪 

PONDĚLÍ

Zkraje týdne jsme začali jak jinak než pletím. Záhon mrkve, kde bylo víc plevele než mrkve, byl opravdu výživný. Navíc asi ve 14°C. Mám tyhle teploty ráda, ale přeci jen to byl po těch vedrech trochu šok. 😆

Odpoledne jsme začaly s přípravami na další fóliovník na místě toho pekelně zarostlého záhonu, který jsme vypleli minulý týden. Stavět něco takhle od začátku je ale fakt super zkušenost. Zabouchali jsme roxory spojené do kříže do země (což jsme nakonec dělali asi na třikrát, aby nám to pak všechno hezky vycházelo) a na ně nasadili velké kovové obruče. Další činnosti jsme nechali na konec týdne. 

No a samozřejmě jsme probírali i můj prodloužený pobyt více do detailů. Teď po týdnu, kdy o tom píšu, mi přijde jako ta nejpřirozenější věc, že tu zůstávám. Jak kdybych tu na farmě žila už tři měsíce a ne tři týdny. Přesně před týdnem jsem ale ještě tajně doufala, aby si mě tu vůbec chtěli nechat… 🙏😇

ÚTERÝ

V úterý přišel déšť, a tak jsme celé dopoledne strávili ve skleníku. Emil namotával a přivazoval okurky a já jsem z novin vyráběla květináče na koriandr a bazalku pro zákazníky, co si pravidelně objednávají zeleninu. Takovýhle "kraftění" (pro nehráče videoher, kraftění = vlastnoruční výroba něčeho z dostupných surovin a materiálů) mě hodně baví. A na těch 100 kouscích jsem ten proces celkem vyšperkovala. 😁

Po obědě jsme jeli na nákup do supermarketu v Hässleholmu. Já tam byla teprve podruhé od mého příjezdu, protože už mi došly zásoby některých věcí. Mezitím, když jsem něco potřebovala, mi to vždy Emil nebo Kerstin přivezli. Protože stále pršelo a Emil jel nečekaně na směnu do své vedlejší práce (kterou dělá primárně v zimě, když není sezóna pěstování), měla jsem odpoledne pro sebe. Využila jsem ho částečně pro organizaci karavanu, když tu teď zůstávám další tři měsíce. Pak už aní nevím, co jsem dělala, ale rozhodně vím, že z minuty na minutu přišla v 16°C taková bouřka s větrem, že mě to málem i s milým karavanem odneslo. A za 10 minut svítilo sluníčko. Miluju tyhle náhlé změny počasí… ⛈️☀️

Jo a dostala jsem jednu z loňských sušených kytic, co Kerstin váže. 🩵 

STŘEDA

Ve středu probíhala pravidelná sklizeň – tentokrát jsme sklízeli letní zelí, špičaté zelí, mrkev, fazole fava, česnekové výhonky, cibuli, šalotku, cibuli Roscoff a petrželku. 

Při obědě se řeč dostala na to, že přemýšlím o koupi "campervanu" (obytné dodávky), abych tu v něm třeba příští sezónu mohla i bydlet. Jim by to tu pomohlo v tom, že by další Wwoofer (dobrovolník) mohl bydlet v karavanu, ve kterém jsem teď já. A já bych měla zase svojí koupelnu a kuchyni. Takže jsem i prohlíželi nějaké inzeráty a od té doby koukám lidem do zahrad, jestli nemají takovou dodávku na prodej, protože je to tady vcelku běžné "zboží". 😂

Odpoledne jsme připravovali další záhon na cibuli a k večeru jsme vyrazili na "REKO-ring", což je něco, co nám v Čechách chybí. Ale my nejsme oproti Švédsku vůbec země, která jede na komunity. Je to o pravidelném setkávání malých farmářů na parkovišti v městech, kde si zákazníci v průběhu hodinky vyzvednou to, co si předobjednali přes FB skupinu. Prostě přijedete, otevřete kufr od auta a lidi za vámi s úsměvem chodí pro zeleninu a vajíčka. Ta atmosféra tam je naprosto boží a pro mě skvělá příležitost aspoň na nějakou základní konverzaci ve švédštině. 😅🇸🇪

Ten večer jsem pak vařila večeři z jednoho hrnce (protože jich ani víc nemám k dispozici 🤣). Hodně mě tu baví vymýšlet ty možnosti, jak z "mála" udělat "hodně". O tom ale někdy jindy…v hlavě už se mi pomalu skládá článek, který bude ale více osobní a filozofický.

ČTVRTEK

Ve čtvrtek ráno jsme sklízeli zbytek zeleniny – saláty, kopr, mangold a cukrový hrášek. Vše se zabalilo do tašek a hurá k zákazníkům. Zatímco Emil rozvážel zeleninu, já jsem sázela další záhon cibule a připravovala záhon na slunečnice, které jsme pak společně zasadili. Po koupání v jezeře (já to tam prostě zbožňuju, a co teprve budu říkat na ta jezera více na severu) a společné večeři s rodinou jsme se ještě vrhli na poslední přípravy k novému fóliovníku, abychom ráno při bezvětří mohli natáhnout plachtu a celý ho dokončit. (Protože tohle opravdu nechcete dělat za větru, který tu kromě brzkého rána a pozdního večera, fouká skoro pořád.)

Na závěr proběhla procházka s hafany, při které se Aronek konečně začal kamarádit s pejskem majitelů, který se jmenuje Bosse. Bosse je tříletý dánsko-švédský farmářský pes plný energie, k čemuž byl Aron ve svém věku a po svých zkušenostech s útočnými psy dost skeptický. Ale od téhle chvíle už kolikrát svého nového kamaráda sám provokuje a chce si s ním hrát. Je to radost. 🐶🩷

PÁTEK

V pátek ráno jsme přesouvali slípky a hlavně dokončovali fóliovník – natahovali jsme plachtu, kterou jsme pak přivázali. Hned na to mohlo konečně dojít na sázení lilků. Už byli chudáčci trochu "smutní" = zvadlí.  

Vzhledem k tomu, že byly poslední dny fakt náročné, dala jsem si odpoledne volno. Konečně došlo na čtení v houpací síti. Mám půjčenou dětskou knížku od Astrid Lindgrenové ve švédštině s názvem Bröderna Lejonhärta (Bratři lví srdce). Tady jsou na to děti asi víc zvyklé, ale mně tohle někdo číst, když jsem byla malá, tak z toho mám asi trauma. 🙈 Zatím jsem "přečetla" dvě kapitoly a u obou jsem brečela, protože je to strašně smutné čtení. 🥹Ale říkala to i Kerstin, že je to dost temné na to, že je to pro děti. A tak jsem si pro zlepšení nálady dala ještě jednu kapitolu Tolkienovo Silmarillionu. Pak přišlo na řadu plánování mého putování ještě více na sever, zatímco si Aronek hrál s Bossem na "našem" dvoře pod javorem.

Tenhle roadtrip bude absolutní topka!!! 🤩

SOBOTA A NEDĚLE

V sobotu dopoledne jsem si uklidila v karavanu a na poledne jsme vyrazili k jezeru, protože se tam konal závěrečný ceremoniál plavecké školy, kam Idun a Vidar (děti Emila a Kerstin) poslední 3 týdny chodili každý všední den dopoledne. Bylo to moc pěkné. Další komunitní akce za mnou. Navíc jsem coby "oběd" ztláskala spoustu sladkostí, které rodiče dětí sami napekli nebo nakoupili. Tímhle stylem ze mě bude za chvíli Otesánek – už teď mám dvě kila nahoře. 😁 Akorát že se to pravděpodobně všechno mění na svaly, protože práce na farmě je opravdová dřina. 💪

Později odpoledne jsme začali s přípravou oprav fasády na jedné straně domu. Takže jsme si ve třech rozdělili činnosti a šlo se na věc – škrábání staré barvy, odstraňování ztrouchnivělých prken, mytí fasády a natírání nových prken olejem. V mezičase jsme si odskočili udělat BBQ večeři a pár pokusů na lajně (slacklining, viz jeden z předchozích článků) a pak jsme ještě pokračovali. Celý den jsme zakončili procházkou s psíky. 

V neděli jsme pokračovali s opravou a už přímo natíráním fasády. V průběhu dne jsem mluvila s několika lidmi, kteří by za mnou teoreticky mohli přijet na návštěvu (nakonec ale pořád není nic finálně domluveného 😅). Kdo byste měl "cestu kolem" nebo byste si jí chtěl naplánovat, dejte vědět. 😎

Večer jsem se konečně dočkala toho, že mi Emil ukázal, kudy bych teda jako měla chodit tím lesem na procházku, aby to nebylo o život. Krom toho, že jsem se sama sobě smála, ale zároveň jsem se utvrdila v tom, že se tady lesem chodí fakt punkově, tak to byla fakt úžasná procházka lesem, při které jsme navíc našli lišky! 🦊🍄‍🟫 Ty jsem v Čechách nepotkala takových 20 let.

PONDĚLÍ 

Poslední den na farmě před mým odjezdem na sever jsem si ještě užila pořádnou farmářskou prací. Vylamovali jsme odnože kukuřice, seli mrkev takovým super způsobem za pomocí jednoho cool nástroje a po obědě zase pleli šílený záhon s mrkví při poslouchání zajímavého historického podcastu v angličtině.

(K druhé snídani jsme měli den předtím nasbírané lišky. "Foodgasm" (pro neznalce – bylo to faaakt dobrý!) jak vyšitý.)

Večer jsem si jela vyzvednout chladící box, který jsme zapomněli na narozeninové oslavě před dvěma týdny a jela jsem si nakoupit do supermarketu a natankovat, abych další den už vyrazila plně vybavená.

ÚTERÝ

Poslední pomoc před mým odjezdem dostal Emil v podobě přesunu slepiček a od té doby už jen balím a dopisuju tento článek.

Další povídání už čekejte z jiné části Švédska, které ale může přijít i později než za týden vzhledem k tomu, že vůbec nevím, jak to celé bude probíhat. 😆 Mám sice zhruba naplánované zastávky, ale kromě akce v Sollefteåu Jonny v obchůdku nemusím vůbec nic a budu se rozhodovat, kde zůstanu, čistě pocitově…pro někoho možná punk, pro mě naprostá svoboda. 🐦‍🔥 Ale budou jezera, budou lesy a budou hory. A vše doufejme bez medvědů… 🤣🐻

A tak se s vámi zatím loučím a kdo chcete mít jistotu, že dostanete alespoň nějaké hlášení, sledujte mě na Instagramu, protože tam si myslím, že o sobě zvládnu dávat vědět více pravidelně.

Pac a pusu 🐾😘
Markét