Domove, sladký domove | Hem ljuva hem

Letí to, letí, a další týden ve Švédsku je za mnou. Průběh mého nadšení z života na farmě ale rozhodně nestagnuje, naopak nabírá na obrátkách. A to tak, že na konci článku očekávejte takové "menší" odhalení… 

První dny týdne byly ještě pořád dost teplé, avšak oproti Evropě (tady je to prostě jiný svět, a tak i místní používají toto označení pro jiné státy Evropy) už to bylo hodně v pohodě. Další dny se už ochladilo, a tak tu máme přes den krásných 14-18 stupňů i s nějakým tím deštěm. Prostě krásné švédské léto. 😁

PONDĚLÍ

Pondělní ráno bylo ve znamení asi posledního letošního setí semínek zelí, kedluben a červené řepy. Když tohle děláte ve velkém takhle na farmě, je ten proces dost zábavný. Alespoň pro mě, coby blázna do pěstování, to tak je. Všechno se tu sice dělá ručně, ale přeci jen máte pomocné nástroje, které usnadní a urychlí práci. A něco vám postupně roste pod rukama.

Po "druhé" snídani začalo období pletí a protrhávání zeleniny, které se v podstatě neslo celým týdnem. Ale to už tak bývá, když jste na takové prostory sami a kvůli dalším prioritám se tohle snadno vymkne z rukou. Emil tu v průběhu sezóny pracuje až na výjimky sám. Kerstin pomáhá hlavně přes léto, kdy jsou ve škole, kde pracuje jako učitelka švédštiny, prázdniny. (Mimochodem, ve Švédsku jsou letní prázdniny posunuté asi o dva týdny napřed, takže škola končí v polovině června a začíná v polovině srpna. Navíc konkrétní data si jednotlivé regiony a školy stanovují samy.)

I z toho důvodu je pro takovou farmu výhodné, když někdo přijede na pomoc jako já pouze výměnou za místo, kde může složit hlavu, a za stravu. Je ale fakt že od té doby, co jsem přijela, jsem neutratila ani korunu. Prostě není důvod. Pokud tedy nepočítám projetý benzín k jezeru. Naposledy jsem ale tankovala v Dánsku při cestě sem…a to už je víc jak dva týdny.

A protože pletí je hodně o ohýbání zad, šla jsem se tu poprvé od příjezdu trochu proběhnout s Aronkem. V plánu bylo 5 km, ale pejsek už evidentně opravdu stárne a po 4 km na štěrkové cestě jsem se radši rozhodla zpátky na farmu dojít chůzí.

ÚTERÝ

Další den bych nazvala "špinavé úterý", protože jsem na konci dne skončila špinavá od hlíny doslova od hlavy až k patě. Na farmě opravdu vidíte, že se myjete a kdy už jste čistí, protože ne začátku z vás teče úplně hnědá voda. 🫣😅 

Začalo to už ráno odkrýváním záhonu pro projekt "fazole". Plachta, kterou bylo potřeba odstranit, byla plná vody a hlíny a po jejím odtažení mi připadalo, jak kdybychom s Emilem právě absolvovali bahenní zápasy – my versus plachta, ne mezi sebou. 🤣 

Nicméně projekt "fazole" byl úspěšný. Přírodní konstrukci z kůlů a bambusových tyčí jsme poskládali (u kůlů jsme ještě předtím flexou odstraňovali trčící hřebíky), fazole zasadili a přivázali k tyčím. Aneb další věcí, která mě tu baví je, že se naučím i vázat uzly, které se hodí nejen při zahradničení.

Další špinavou činností bylo naložit, odvézt a roztřídit odpad ve sběrném dvoře. Ale rozhodně to byla sranda zkušenost. To, že se druhý týden ve Švédsku podívám do sběrného dvora, by mě ani nenapadlo. 🤭

Přes den jsme si navíc povídali o všem možném. A tak jsem hned večer měla možnost zkusit slacklining (balancování, chození a skákání na popruhu upevněném mezi dvěma stromy/sloupy). Tedy já jsem sotva u té chůze, ale poctivě trénuju a mám radost z každého kroku navíc. 🤩  

STŘEDA

Ve středu pak opět přišlo na řadu pletí. Tentokrát jsme se už ale pustili do pekelných čtyř záhonů, které je potřeba připravit na zasazení lilků pod tunelový fóliovník. Sazenice už tak trochu živoří ve skleníku, a tak je nejvyšší čas. Fotku záhonu před začátkem práce bohužel nemám, ale práci jsme si alespoň zkracovali jazykolamy v češtině a švédštině. Aneb uč Švéda naše známé "Strč prst skrz krk". 😆 Tečou mi tu pravidelně slzy smíchu z očí…

Sex laxar i en laxask | Šest lososů v krabici na lososy

Špínu jsem měla za ušima i tentokrát. Nepomohla ani "lázeň" v jezeře, které je naprosto čisté, a tak jsem stejně musela po návratu ještě absolvovat sprchu, což ale většinou po plavání v jezeře není nutné, pokud nejste od hlavy až k patě od země jako tento týden já. 

ČTVRTEK

Od čtvrtka do neděle odjeli majitelé i s dětmi na dovolenou s kanoemi. A tak jsem měla celou farmu pro sebe a s ní samozřejmě také velkou zodpovědnost.

Ještě před jejich odjezdem jsme ale přesunuli "slepičí dům", aby měli slípky celé čtyři dny co zobat a hrabat. Na mě bylo slípkám dvakrát denně házet zrní, doplňovat vodu a sbírat vajíčka. No…není to sranda starat se sama o 120 slepic, které po vás jdou jak po flusu. 😅🐔🐔🐔

Mojí další povinností bylo zalévat v pondělí zasetá semínka ve skleníku. A to bych nebyla já, abych nechtěla nějakou práci navíc. Takže zadání bylo vyštípat a namotat rajčata a další pletí.

Nejdříve jsem si však šla poklidit v karavanu a zajistit, že budu mít kam chodit na záchod.

Následující popis bude někomu možná připadat trochu nechutný, ale mě na tom některá fakta připadají dost zajímavá. Ke karavanu mám k dispozici tzv. separační toaletu, což v praxi znamená, že se při použití toalety rovnou moč odděluje od exkrementů – moč do kanystru, exkrementy do kýblu. Vše se pak dá různě využít ke hnojení rostlin atd. Vzhledem k tomu, že kanystr má objem 20 litrů, je potřeba občas zkontrolovat, zda je v něm pořád dost místa a případně jeho obsah přelít do velkého barelu, odkud už se moč zpracovává ke hnojení (samozřejmě si nepředstavujte, že se to tu lije přímo na zeleninu a zákazníci to pak sní – to opravdu ne!). To, nad čím jsem se nikdy nezamýšlela, je objem moči, kterou naše tělo vyprodukuje. Z jednoduchého výpočtu jsem zjistila, že v mém případě to je asi 2 litry za den. A upřímně, pracovat z močí je mnooohem víc smradlavé než s tím druhým. 😬🫥😷

Po úklidu jsem se tedy vrhla na pletí zbývající části výše zmíněného pekelného záhonu. Po chvíli mě však zahnal déšť, který trval po zbytek dne a skoro celý pátek.

A tak jsem se uchýlila do skleníku na práci s rajčaty, která už pomalu ale jistě dozrávají.

PÁTEK

Od pátku jsem měla na starosti i ranní otvírání prostoru ke snášení vajec u slepic souseda Tima. Musím říct, že to byla občas trochu výzva, protože slípky samozřejmě očekávají i zobání a to ode mě nedostávali. Utíkat před 350 slepic v jejich výběhu byl tak občas zábavný ranní trénink.

V těchto dnech jsem ráda využila možnosti uvařit si oběd a umýt nádobí přímo v domě. Na oplátku jsem tam tedy aspoň zametla podlahy a vysála koberce. Odpoledne přestalo na chvíli pršet, a tak jsem se vydala na "procházku do lesa". Věděla jsem, že je poblíž vodopád a Emil mi dal instrukce, jak se tam dostat. No…buď mě zkoušel, jestli jsem dost odolná a přežiju to a nebo jsem někde udělala chybu. 😅 Aneb nikdy nechoďte sami do švédského lesa, kde to neznáte… Pěšinky jako u nás tam moc nenajdete. Prodírali jsme se houštím ostružin, mokřadem, kamením, dvakrát podlézali elektrický plot pro krávy, které na nás vzápětí koukali, co tam jako v jejich výběhu děláme a zbytek jsem možná radši zapomněla. K vodopádu (ve kterém nebyla žádná voda 🤯) jsme se nakonec pomocí mapy.com dostali a pak už postupovali bezpečnějším směrem na normální cestu a po silnici zpátky na farmu. Auta tu skoro nejezdí, takže jít se psem po silnici, je naprosto v pohodě.

Nicméně jsem opravdu zvědavá, kudy půjdeme společně s Emilem, protože chci, aby nás vzal tou jeho "tam se nemůžeš ztratit" cestou. 😂

Každopádně les je tam divoký a překrásný! Jen je dobré aspoň rámcově vědět, kudy jít… 

SOBOTA A NEDĚLE

V sobotu se udělalo hezky a tak jsem pokračovala s pletím "pekelného" záhonu a konečně ho dokončila. Odpoledne a v neděli jsem pokračovala se záhonem mrkve. Navíc jsem si stihla vyprat, potrénovat chození po "lajně" (slacklining) a protáhnout si záda, protože po těch dvou týdnech tvrdé práce, už začaly trochu protestovat. 

A samozřejmě kontrola zeleniny a ovoce musí být. A jak nám to tu všechno pěkně roste!

No a teď to slíbené odhalení. Ve středu na mě dopadlo to, že jsem vlastně za polovinou svého pobytu tady na téhle farmě a byla jsem kvůli tomu fakt straaašně smutná. Z nějakého důvodu se tu cítím jako doma a opravdu nejsem připravená odjet tak brzy. A tak mě jeden dobrý přítel nahlodal větou: "Ale tak tobě přece nic nebrání v tom tam zůstat dýl, ne?" Jako COŽE? Plánuju si tady příští sezónu, ale tohle mě nenapadne???

Ne, z mé strany mi opravdu nic nebrání v tom tady zůstat nějaký čas navíc, než bylo původně v plánu.

A tak s Emilem slovo dalo slovo...............a zůstávám tu do konce této farmářské sezóny (s přestávkou na moje ještě více severské dobrodružství, které začíná příští týden). To znamená přibližně do mých narozenin na konci října. Ale kdo ví. Tento rok se dějí věci, o kterých bych už teď mohla napsat celou knihu...

Mějte se tam dole v Evropě krásně, zatímco já si budu tady nahoře na severu zocelovat tělo i mysl venkovskou dřinou. Peace!✌️

🩵 S nadšením a hlavou v oblacích
vaše divoženka Markét

TIPY A ODKAZY

Slacklining ve zkratce