Splynutí / Harmoni

Pojďme se ponořit…nejen do studené vody v jezeře, která s mým tělem teď už dělá divy, ale i trochu do hloubky nitra.

A tak se s odletem posledních jeřábů rozplývají i poslední zbytky mého "starého" já. Když člověk naplno splyne se vším, co mu jeho vnitřní svět nabízí, už prostě nezbývá prostor na nic, co mu nepatří a není mu vlastní.

A pak se teprve dějí věci. Situace, který mě dřív děsily, mi najednou přináší radost. Strach se přeměňuje v odhodlání. A srdce se otevírá… 🤗❤️‍🔥

A možná je to trochu i tím, že tady už začal podzim naplno – moje nejoblíbenější část roku je tu ještě dřív než dole v Čechách. 🍂 A tak si jí užívám plnými doušky. Po ránu teploty blízké mrazu už nejsou zas tak vzácné. Vzduch voní čerstvostí a zpomalením. Melancholie by se dala krájet. Hlavně ta moje ohledně teď už blízkého odjezdu. I přesto, že vím, že budu za pár měsíců zpátky, trhá mi to srdce na kusy, aby vzápětí zase bilo radostí, že tu jsem. Slovy se to popsat nedá – je to prostě pocit. Tahle pouť za poznáním sebe sama, za pocitem, že někam patřím, a možná i něčím víc, předčila vše, co jsem si kdy přála. (A že moje sny a představy dokážou být hodně barvité.) 

Jedna z věcí, která mě sama u sebe překvapila – já prostě miluju poznávat nový lidi! (Ne, opravdu bych před pár měsíci nevěřila, že to takhle někdy budu vnímat.) Ať už jsou to hluboký rozhovory, společný smích nebo vděčnost za pomoc. A asi je to pravda, prostě jsem potřebovala švédské vikingské prostředí, abych rozkvetla… 🌸☺️

Sklízení kukuřice, miliony dýní, farmářské trhy (ať už na zámku nebo jinde), houby, co rostou před očima všude, kam se podívám. Tohle je pro mě romantika! A pokud se k tomu přidá probuzení v ještě zeleném bukovém lese u jezera…ach! 🎃🏰🍄🌳

A také nesmím zapomenout na můj první (zářijový) Oktoberfest. Moje druhá švédská rodina, která je ale původně z Holandska, mě pozvala na party. A tak jsem si poprvé v životě na sebe vzala dirndl a šlo se slavit…a ano to pivo bylo dost silné na to, že jsem si pro auto musela dojít pěšky až druhý den. 🍻 A mimo jiné mě nepřestává bavit, jaký mi lidi tipují věk. Nicméně na té party to byl už trošku extrém – na 24 let opravdu nevypadám. To bylo asi tou tmou… 😅🥰

Poslední měsíc byl taky ve znamení dokončování stavby plotu včetně branky a velké brány na jedné straně pozemku, abychom mohli konečně zase pustit kozy "útěkářky" na pastvu. Ale jak už to tak bývá, tyhle rohatý stvoření si dycky najdou cestu, kudy utéct, pokud mají možnost. A tak jsme plot několikrát upravovali a opravovali a teď už se konečně zdá, že je tato práce u konce. 🔨🐐Ačkoliv…dnes (28.9.2026) se asi pomalu vrhneme na oplocení další části pozemku. 😅

Jak se postupně ochlazuje, i teplota vody v jezeře klesla k bodu, kdy už to opravdu není p***l. I molo a sprcha už zmizely. Každopádně bych nevěřila, že přechod ze 17°C na 16°C udělá takový rozdíl ve vnímání na těle. 🌊 Ale je to tak…každopádně to, co to s organismem dělá, je neuvěřitelný. Pokaždé, když teď vylezu z vody, cítím každou buňku v těle. Jakoby mnou proudila elektřina. Fakt zajímavý a zároveň příjemný pocit. A v posledních dnech jsem si koupání udělala ještě trochu zajímavější. 🤭 Taky je to dost potřebný restart mozku mezi farmařením a prací u počítače, protože i to je teď náplň téměř každého dne. Vypadá to, že jsem si našla fakt dobrý balanc mezi všemi aktivitami, které přinášejí radost i nějaký příjem… 🚜💻

Ještě k té studené vodě – zjistila jsem, že teplota vody 16°C už je pro tělo docela výzva a za standardních podmínek to pro netrénovaného člověka už znamená docela velká rizika. O to víc jsem na sebe pyšná, že jsem do toho šla postupně a teď mi to nedělá problémy. (Ale studený to je, ne že ne. 😆) 

Když už mluvím o radostech, lekce pole dance jsou fakt top. Občas tam sice trpím (a druhý den trpí moje svaly a šlachy), ale je to fakt zábava a výzva…a to má Markétka ráda. Hlavně když jde o tanec. 💃 A tak na tý tyči visím hlavou nahoru i hlavou dolů a nepřestávám se divit, co moje tělo všechno dokáže! 

Taky mě dost baví příprava zeleninových tašek pro CSA (Komunitou podporované zemědělství) zákazníky. Týmovou práci jsme vyšperkovaly na jedničku, takže jde všechno jako po másle. 🧈

Zkraje září mi taky přišel balík z Čech – to abych tady nezmrzla v tom letním oblečení. 📦 Ačkoliv s mým otužováním už se posunulo asi úplně všechno… Nemluvě o tom, že už jsem tu přibrala 5 kg, což se mi za posledních 10 let nepovedlo ani zčásti. A to i přes to, že tu piju fakt dost kafe (což byl u mě standardně problém v tom, že jsem při pití kafe ještě hubla). Ono ale není divu s tou farmářskou dřinou a všema těma dobrotama, co tady tláskám. Od naložených ryb, přes všemožné sýry až po tuny čokolády… 🐟🧀🍫

A pak jsou tu zážitky, který jsou tak osobní a hluboký, že je ani nemůžu sdílet. To, že vám někdo věří a otevře se vám natolik, že vás nechá nahlídnout i do hloubky svého srdce (i toho zlomeného), je pro mě ta největší pocta. A to i přesto, že se to mě samotné občas dotýká víc, než by se čekalo. Moje srdce už ale něco vydrželo a vždy je v něm ještě trochu víc lásky a naděje… ❤️‍🩹🙏☀️

Poslední víkend v září jsem si udělala už docela dlouho plánovaný výlet na západní pobřeží do národního parku Kullaberg. Z farmy jsem odjížděla za deště, aby se už po pár desítkách minut cesty vyjasnilo a mohla jsem strávit celý den u moře se skalami všude, kam se podíváš. Moje duše na takových místech září a tančí. ✨

Navštívila jsem ne tak úplně legální stavbu Nimis zbitou z naplaveného dřeva na území Ladonie.

Ladonie je mikronárod na pobřeží průlivu Kattegat v jižním Švédsku, který vznikl roku 1996 po dlouholetém soudním sporu mezi Lars Vilksem a místní samosprávou o dřevěné konstrukce Nimis a kamennou konstrukci Arx. 
(zdroj: Wikipedia) 

Další zastávkou byly jeskyně Josefinelust s divokým mořem, skalami a krásnými výhledy. Na jednu ze skal jsem na můj vkus až moc nebojácně lezla, ačkoliv to nebyl úplně nejbezpečnější počin (jinými slovy, pokud bych spadla, tak se roztřískám o skálu, moře mě semele a skončím na kamenitém dně s celou kostrou na maděru ☠️😅😇 ), ale já už se jen tak něčeho nezaleknu. 

Poslední atrakcí byl maják Kullen, kde jsem si i sama pro sebe zazpívala se západem slunce. A na cestu zpátky mi celou dobu svítil úplněk přímo do tváře… 💡🌅🌕

A protože se na skalnatém pobřeží se silným větrem a obrovskými vlnami nedalo vykoupat, vyrazila jsem další den na teď již tradiční plavčo v jezeře. Jakmile jsem vylezla z vody, přijela za krásného bublavého zvuku skupinka postarších pánů ve starých klasických poršácích…a samozřejmě měli radost, že si jejich "mazlíky" na čtyřech kolech chci vyfotit. 😁

Celý další týden byl tak trochu jedna velká melancholie…moje senzitivita se s podzimem rozjela na plný obrátky. Ale to už je můj úděl, jsem jaká jsem. Na jednu stranu je to moje hodně silná stránka, protože tak můžu často pomáhat ostatním, na druhou stranu to někdy znamená, že to mě samotnou cupuje na kusy a jsem tak někdy až moc intenzivní i sama pro sebe… 🍁

A tak jsem se v sobotu ráno zase sebrala a jela si vyčistit hlavu na krásný podzimní výlet do přírodní rezervace Forsakar s krásným bukovým lesem a vodopády. Tentokrát se mnou jel i Aronek, ale už to pro prdeláče není tak jednoduchý se mnou lézt v kopcích a kamení. 🌳🌊⛰️

A protože jsme byli jen 20 minut od Baltského moře, nemohla zastávka na písečné pláži ve Vitemölle chybět. Tady jsem se do moře sice odhodlala, ale tohle už bylo jiný kafe…pořádně ledový! Na plavání to nebylo, takže půlminutový ponor musel stačit. 🥶😁

Ale ten pocit potom! Jsem na sebe sakra pyšná, kam jsem tenhle počin posunula. Studená voda pro mě byla vždy spíš terror, ale tady se z toho stala moje závislost…těším se na všechno, co mi ještě moje milované Švédsko ukáže o tom, kdo jsem a co dokážu. 🇸🇪 Třeba letos v zimě tam na severu s polární září nad hlavou… 🌌❄️

Do té doby se moje nekonečné srdce určitě zase poskládá dohromady, koneckonců jako vždy… 🧩🫶

Děkuji za vše! 🙏
S občasnou (no teď spíš častou) slzou v oku 🥲🥹

Vaše divoženka 🦌