Láska na první dotek (hlíny)

První týden farmaření je za mnou a hádejte co? Je to boží!

Tedy pokud máte rádi tvrdou práci, špínu a pobyt venku. 😁 Vedro záměrně vynechávám, protože s tím mám co dělat i já. Tento týden tady teploty vyšplhaly nejvíc za posledních 80 let. Naivně jsem si myslela, že tomu ujedu, ale to bych nebyla já…Před dvěma lety jsem na začátku září odletěla do Skotska odpočinout si od horkého léta za pravým melancholickým počasím v podobě dešťů, větru a mlhy a dostala jsem téměř celé dva týdny "krásného" slunečného počasí s 20 stupni, zatímco v Čechách bylo stupňů 10, déšť v podstatě neustal, načež z toho ještě byly záplavy.

V anglickém Manchesteru se nás před čtyřmi lety zase místní ptali, kdy zase přijedeme, aby měli krásné slunečné počasí (byli jsme tam dvakrát měsíc po sobě). Standardně v Manchesteru prší každý druhý den a jsou tam časté přeháňky. Pár jsme jich sice také zažili, ale jinak bylo sluníčko a teplo, které se tam standardně téměř nekoná. 

Zpátky do Švédska. První dny farmaření byly trochu masakr, ale člověk si zvykne na všechno. Na polední slunce ve 30°C, na dřinu, na bolavé svaly, na brzké vstávání, na elektrické výboje z plotu u slepic… Mám ale pocit, že moje nehty a ruce už nikdy nebudou čisté. Rvete to kartáčem a nic. 🫣😅 Pak jdete na narozeninovou oslavu a trochu se za to stydíte. Nakonec však zjistíte, že rozhodně nejste sami.

Ještě že všechno dokumentuju, protože bych jinak už dnes nevěděla, co jsme všechno jaký den dělali. Dny začnou splývat, ale ten pocit uzemnění a klidu je k nezaplacení. Už teď vím, že budu hodně plakat, až odtud budu odjíždět… První taková zkušenost se prostě nezapomíná. A lidi jsou tu prostě jako rodina.

Zároveň si tu připadám jak hobit. Jednu snídani mám hned po ránu, když vstanu a druhou v 10 dopoledne hezky pěkně s kafem, které už si ani neředím vodou. To mi totiž vydrželo asi 2 dny. 🙈☕Odvykačko, už se těším…

PONDĚLÍ

Fyzicky určitě nejnáročnější den. Hned po ránu jsme přesouvali slípky (mají jich asi 120) v jejich pojízdném domečku na novou pastvu. Od malička mám slepice ráda, u babičky to byly vždy moje kámošky. 🐔

Protože si tady mezi sebou "sousedi" (v uvozovkách proto, že máte sousedy rozeseté po okolních několika kilometrech a přímí sousedé jako u nás v podstatě neexistují) často pomáhají, šli jsme ten den ještě nakrmit slepice jednoho takového souseda, který je má tady "u nás" na farmě u koz. Neumíte si představit ten fičák, když 250 slepic povalí elektrický plot a vyvalí se na vás, protože mají hlad.

Potom přišla příprava čtyř nových dvacetimetrových záhonů, což spočívá v tom, že navozíte bambilion koleček kompostu a půlku bambilionu koleček hnoje. Pak to pěkně rovnoměrně (není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát) rozhrabete a je připraveno na sázení kedluben. Museli jsme vše vozit ručně v kolečkách, protože skútr s vozíkem je rozbitý.

Takhle mě svaly teda hooodně dlouho nebolely. Zalekla jsem se tak moc, že jsem si radši šla večer pořádně protáhnout záda, abych to další den vydržela. Naštěstí tohle byla asi jen nějaká zkouška od Emila, majitele farmy, nebo od vesmíru na první den a následně už se taková věc neopakovala. 😁

Večer pak proběhla ještě první zasloužená procházka v lese. 🌳 

ÚTERÝ

Každý den se začíná sypáním zrní slepicím, doplnění barelu s vodou a nahánění uprchlic za plotem. Odpoledne potom děláte to samé navíc se sbíráním nakladených vajíček. A ano, občas prostě musíte slípku ulovit holýma rukama. 😊

Dále jsme dopoledne sázely sazenice různé brukvovité zeleniny (kedlubny apod.) na připravené záhony z pondělka. Emil mezitím navozil materiál pro zbylé tři záhony, které já jsem už naštěstí jen rozhrabávala.

Nezdá se to, ale tyhle činnosti v takovém měřítku fakt zaberou hodně času.

STŘEDA

Středa je tu ve znamení sklizně, kterou další den zpracováváte pro zákazníky, kteří si předobjednají malou nebo velkou tašku zeleniny. A to mě teda hodně bavilo. Šlo nám to pěkně od ruky a ta zelenina, to je prostě nádhera!

Nutno podotknout, že se tu vše pěstuje ekologickým způsobem, takže nečekejte žádné chemické postřiky. Budu odjíždět s tolika tipy nejen na pěstování, ale třeba i na nářadí, které jsem doteď nikde jinde neviděla, ale které usnadní práci ve velkém. Teď už jen získat prostředky na to si vybudovat vlastní farmu. Když nad tím ale přemýšlím, největší smysl by to stejně dávalo přímo tady ve Švédsku. 😊 🇸🇪

Odpoledne se neslo ve stylu sázení asi sto kousků sazenic dýní, které se budou rozprostírat na pováleném usušeném žitě. 

ČTVRTEK

Ve čtvrtek se ještě sklízí vše, co potřebuje být co nejvíce čerstvé (tentokrát saláty a petrželka) a pak se už připravují samotné tašky pro zákazníky, které pak Emil rozváží do okolních městeček. I tahle činnost nám šla pěkně od ruky. Navíc jsme nebyli vystavení slunci, protože se vše připravuje v obrovské stodole.

Po obědě jsme s Kerstin, manželkou Emila, plely květinové záhony. Tahle část farmy se mi hodně líbí hlavně kvůli důvodu, proč tu květiny pěstují. Jako u nás, nejen díky pěstování velkých zemědělských společností postupně mizí lokální byliny a květiny na loukách, které jsou pro krajinu a vše co v ní žije, zcela zásadní. Akvůli opylovačům jsou zásadní i pro vlastní úrodu na farmě.

A tak se Emil s Kirsten rozhodli pěstovat lokální luční květiny a prodávat jejich semena v kraji. To samozřejmě zpočátku znamenalo to, že všechna semínka ručně sbírali při obcházení luk v okolí maximálně několika kilometrů.

Později odpoledne jsme ještě zasadili jeden záhon salátů a pár fenyklů a pak už hurá k vodě a do lesa. 🌊🌳

PÁTEK

Protože bylo potřeba vykonat hodně práce ve skleníku, domluvili jsme se, že tentokrát začneme s prací už v 6 hodin ráno, abychom ve skleníku byli vůbec schopní v tomhle počasí vydržet.

Vyštipovali a namotávali jsme rajčata, přivazovali sazenice okurek a sázeli další. Před obědem jsme pak ještě stihli něco málo vyplít a pak už jsme si kvůli horku dopřáli celé odpoledne volno.

Na pozdní večer byla naplánovaná sklizeň prvních květin, nicméně jsme po příchodu na "pole" zjistili, že květy nejsou ještě dostatečně suché. Vrhla jsem se tedy na lov komárů v karavanu. Musím říct, že loňská průprava lovení komárů na Srí Lance, se vyplatila. Komáry jsem chytala i pravou rukou (jsem levák) přímo v letu a vůbec mi to nedělá problém. 🤣🦟

SOBOTA A NEDĚLE

Víkend pro mě znamená volno, ale to bych nebyla já, abych nešla aspoň dodělat práci z předchozího dne v podobě pletí záhonu. Obecně mám díky WWOOF systému víceménně povinnost pracovat 4-6 hodin denně od pondělí do pátku. Kromě pátku jsem ale vždy vydržela pracovat s Emilem až do konce jeho "pracovní doby". Jeho pracovní doba samozřejmě víceméně nikdy nekončí, ale snaží se to mít aspoň nějak ohraničené.

Poté opět zchlazení v jezeře, kde jsem poprvé v životě plavala vstříc užovce. O desítkách vážek, rybkách hned zkraje jezera a sladkovodních mušlích ve vodě ani nemluvě. Je to krása, když vidíte, jak to může někde fungovat přírodně. 🙏

Večer jsem pak byla pozvaná na oslavu narozenin jedné z kamarádek Emila a Kerstin, kde se nás sešlo kolem 20 lidí. Čeho si absolutně vážím je to, jak vás tady hned přijmou mezi sebe, snaží se mluvit i mezi sebou anglicky, abyste jim rozuměli a skvěle vás pohostí. Bylo jídlo, bylo pití, byla zmrzlina a kafe o půlnoci (tak dalece jsem do toho teda ještě nespadla), kvíz a tancování ve stodole. Jdete spát do stanu na zahradě ve 3:30 ráno už za světla a jste pravděpodobně ti nejšťastnější a nejvděčnější lidi na světě. 🩵

Vstávání v 7 ráno a balení stanu za deště bylo vlastně úžasným osvěžením. Nejsem člověk, co po takové party prospí celý den, takže deficit spánku budu pravděpodobně dohánět až večer. Dnešek trávím psaním tohoto článku, pak ještě pravděpodobně koupačka, dokud jsou dny ještě hodně slunečné a teplé.

Navíc se ze mě stává Švédka – vlasy mi pomalu světlají do barev, které jsem mívala ještě před 12 lety. Na druhou stranu jsem už teď opálená víc než odněkud u moře. Jak Emil říká – "farmer's tan" = farmářské opálení.

Dopr…. já jsem tak zatraceně vděčná, že tohle můžu prožívat!!! 

🩵 S hlavou plnou zážitků z předešlého týdne, vaše divoženka
Markét

TIPY A ODKAZY

Standardní bílý jogurt tady v kelímku nehledejte. Prodávají ho v krabici stejně jako se u nás prodává mléko. (Musím však kvitovat, že je to mnohem rozumnější řešení.)