Dobrodružství začíná | Nu börjar äventyret

24.06.2026

Hlásím se ze Švédska! 🥳🇸🇪

Upřímně jsem si myslela, že stihnu napsat první dojmy dřív, ale cesta byla dlouhá dva dny, potom jeden den na aklimatizaci a od pondělí je ze mě "farmářka", takže se od pátku (19.6.2026), kdy jsem vyrazila z Čech, opravdu nenudím. 😅 Jsem tu primárně naučit se spoustu zajímavých věcí a okusit, co jen půjde. Zážitků, dojmů a emocí určitě nebude málo…

Nejdřív něco k cestě pro představu, co to vlastně znamená dojet autem do Švédska, v mém případě i s hafanem. Dopředu je potřeba počítat hlavně s tím, co potřebujete pro vstup psa do všech zemí po cestě, tj. Německo, Dánsko a samotné Švédsko. Do všech zemí je potřeba cestovní pas zvířete, platné očkování proti vzteklině a odčervení. Pozor taky na zajištění pejska v autě. Mě nikdo nekontroloval, ale v případě, že se vám to stane a policista uzná, že to není v pořádku, tak vám samozřejmě hrozí mnohem vyšší pokuty než u nás, stejně jako třeba za vyšší rychlost jízdy – tempomat mi v tomhle hooodně pomáhal. 😅 Já musela řešit i jídlo pro Arona na celé dva měsíce. Ne proto, že by nesnědl vše, na co přijde (zrovna dnes mi snědl celé balení sušenek – nechala jsem je moc na dosah 🫣), ale proto, že má skoro celý život problémy s běžnou psí stravou a nechci riskovat, že tady neseženu nic vhodného. Pro člověka cesta nevyžaduje nic moc speciálního. Musíte mít doklady, peníze a sbalit si to, co uznáte za vhodné (takže stan, kytaru a buben jako já ⛺🎸🪘).

Trasa je dlouhá přibližně 1.300 km. Proto jsem se rozhodla strávit jednu noc v krásném pobřežním městečku Boltenhagen u Baltského moře v Německu. Před téměř třemi lety jsem strávila dovolenou ve vegetariánském hotelu nedaleko odtud (Hotel Gutshaus Stellshagen), moc se mi tu líbilo a vycházelo to tak akorát na polovinu cesty do Švédska, takže to byla jasná volba. Zarezervovala jsem si místo na stan v kempu, protože v Německu se bohužel nemůžete jen tak někde zakempit a přespat ve stanu a na odpočívadle u dálnice se mi opravdu v autě spát nechtělo. Tím spíš, že auto bylo plné věcí. 😶‍🌫️

Věděla jsem už před odjezdem, že si toho s sebou pravděpodobně beru zbytečně moc (hlavně oblečení 😆), i když jde o více jak dva měsíce. Na druhou stranu – auto to uveze a je to moje první takhle dlouhá cesta, tak si to aspoň vyzkouším. Nejsem až takový punker, abych jela jen s pár věcmi v batohu a až po cestě případně řešila dokupování všeho ostatního. Takhle mám po ruce všechno a ještě něco navíc. 🤣

Cesta první den byla hodně náročná nejen kvůli samotné vzdálenosti a tomu, že jste na všechno sami, včetně starání se o hafana, ale hlavně proto, že přišla zatím největší vlna veder tohoto léta přesně ten den, kdy jsem odjížděla. Určitě bych doporučila si v takovém počasí trasu rozdělit do tří dnů místo do dvou a výhodou je samozřejmě další řidič v autě. Pro představu – vyjížděla jsem ráno v 7 hodin a do kempu v Německu jsem dorazila večer po 20. hodině, celkem asi 700 km. Protože jsem se trochu bála o Arona kvůli horku v autě (i se zapnutou klimatizací funěl jak čtyří), dělala jsem hodně přestávek, aby mohl hodně pít. Druhá strana mince ale byla to, že mimo auto bylo všude tak 35°C, na dálnici až ke 40°C. První den jsme ale nakonec zvládli a úplně rozteklí dorazili do kempu, kde pracovníci neuměli anglicky (a já neumím německy). O zábavu bylo tedy postaráno. 😁Vše samozřejmě dobře dopadlo a odměnou nám byl nádherný západ slunce u moře.

Jak už to tak bývá zvykem, ve chvíli, kdy chcete odněkud vyrazit brzy ráno a spíte ve stanu, začne vám v noci nebo ráno pršet. Mně ani Aronkovi však nevadilo si trochu přispat. Z kempu jsme vyjížděli tedy až v 11 hodin. Naštěstí druhý den už byla cesta o něco příjemnější a minimálně mě to utíkalo mnohem rychleji. Jakmile jsem překročila hranice mezi Německem a Dánskem, začalo to pro mě být mnohem zajímavější, tím spíš že oproti Německu je rychlost na dálnici často omezená víc než u nás. Máte tak mnohem víc času pozorovat okolí.

Dánsko bylo zajímavé asi jen tím, že jsem tam nikdy nebyla a začínala jsem cítit vzrušení z toho, že už se blížím do cíle. Zkusila jsem si zde poprvé natankovat bez toho, aniž bych musela s kýmkoliv mluvit kvůli placení (platíte kartou přímo u stojanu) a byl zde první most přes moře. Ten zajímavější nás ale teprve čekal…

Öresundsbron (Öresundský most) znám už nějakou dobu z velmi povedeného švédsko-dánského krimi seriálu Most (Bron | Broen). Určitě doporučuji shlédnout. Typický severský styl, nečekejte moc žádnou romantiku, ačkoliv i ta tam je v trochu drsnějším provedení.

Most je druhým největším pevným mostem v Dánsku. Celý přejezd měří 16 km a tvoří ho (z dánské strany): 430 m dlouhý uměle vytvořený poloostrov, tunel měřící přes 3,5 km a vedoucí 10 m pod vodou, 4 km dlouhý umělý ostrov a 7845 m dlouhý most.
(zdroj: Wikipedia)

Přejezd tohoto mostu byl pro mě jednoznačně obrovský zážitek. Navíc je přímo na něm hranice se Švédskem. 🤩🇸🇪

Za oba mosty se platí jediné dva mýtné poplatky na cestě (žádné dálniční známky ani nic podobného nečekejte ani v Dánsku ani ve Švédsku). Dánský most vyšel v přepočtu na necelých 800 Kč a Öresundský most na necelých 1.700 Kč. Již ve Švédsku mě čekal malý "výslech" od celníka, protože jsem evidentně vypadala dost zmateně a tím pádem "nebezpečně". Mám takový pocit, že mi ten výslech zas tak nevadil… 😇

Ovšem to, co následovalo, mě odzbrojilo úplně. Klid a krása přírody kolem mě pohltily. Asi neumím slovy popsat, co se ve mně odehrávalo, ale nejblíže je tomu asi dojetí z toho, že jsem na místě, kam patřím tělem i duší. Jako bych se vrátila domů. 🙏 A ano, reálně je tu ticho, které v Čechách zažijete maximálně někde v hlubším lese nebo v horách a stejně to nebude ono. Tady by se to dalo krájet. Vedle dálnice se pasou ovce a na krajnici si vrány povídají o tom, kde najít nejlepší baštu a to, že kolem nich jede auto, vůbec neřeší.

Po posledních 100 kilometrech jsem dorazila do cíle. Farma Dröblahus Trädgårdar mě za zpěvu ptáků přivítala mezi lesy a loukami a jedním z nejdelších večerů v roce. Co víc si přát po tak náročné cestě. Pak už jen rozložit stan, protože majitelé byli ten den pryč, nakrmit hafana i sebe a hurá do hajan.

V neděli pak probíhalo seznamování, zabydlování se v karavanu, nakupování a koupání v krásném přírodním jezeře Bosarpasjön. Na švédských jezerech je asi nejkrásnější to, jak ta voda voní a že se v ní krásně osvěžíte a reálně i umyjete. Naše smradlavé rybníky se mohou jít bodnout… 🤣

A teď už se pomalu loučím, protože i tak to pro mnohé bude až až. Další článek bude už o práci na farmě, která pro mě není o nic méně zajímavá a absolutně mě to pohltilo! (Ačkoliv vlna veder dorazila i na jih Švédska a je to chvílemi trochu výzva. 😁)

Na závěr už snad jen to, že světlo nás tu teď částečně obklopuje i celé noci a je to jedním slovem nádhera!

Midsommar är en av årets vackraste tidet i Sverige. (Překlad si zjistěte sami, ať nemáte to čtení zadarmo. 🙃)

🩵 S otevřeným srdcem
Markét